Nechcete éčka? Zavařujte si sami.

Vaření provozuju jako koníček, a tak stranou nemůže zůstat ani zavařování. Při domácím zavařování se můžeme do značné míry vyhnout všem přídavným látkám nebo aspoň jejich části, stačí porovnat seznamy surovin na hotových výrobcích a také na různých zavařovacích prostředcích. Některé recepty jsou brutálně jednoduché a přitom zcela bezpečné.

Na začátku mých zavařovacích plánů jsou romantické představy krásně vyrovnaných skleniček s lákavým obsahem. Větší část z nich bude ve finále zpracována na vánoční dárky, ale na to je třeba myslet už v létě. Od nezávazných představ postupně přejdu k obstarávání nějakých surovin, protože v tom je část kouzla - většinou se najde mezi spřátelenými osobami někdo, kdo v sezóně rád daruje své přebytky, což je doprovázeno i příjemnou návštěvou a pocitem užitečně stráveného času na staně hostitelů i mojí.
 
Po nějakých menších útrapách během transportu tedy konečně mám v kuchyni kýžené plodiny a můžu své zavařovací sny začít realizovat... nejdřív se mi zdá, že na všechny plány mám ovoce málo, ale během práce zjistím, že je ho až zatraceně moc:)
Zjišťuju, že mi chybí čas, síly, podpůrné suroviny a sklenice. Tedy ne všechno, ale něco vždy spolehlivě. Ale takovým náladám není radno podléhat, protože ovoce nečeká. Koníček je i závazek:)
Přivezla jsem si dvě kila mirabelek, asi tři kila višní, nějakých 5-6 kilo červeného rybízu a dvě kila černého. Vše hodně zralé.
 

 
Den první:
Večer po návratu jsem vypeckovala mirabelky a dala je dusit do hrnce se solí, pepřem, kardamomem, cibulí a česnekem - bude z nich čatní. Do druhého hrnce jsem obrala skoro dvě kila červeného rybízu na džem a la brusinky a nechala být. Mezitím jsem stihla připálit ty mirabelky, tak jsem je musela dát do jiného hrnce. Stane se.
 
Den druhý - volný:
Část černého i červeného rybízu jsem obrala a dala v krabičkách mrazit. Do toho se nečekaně zastavil otec, tak jsem mu hned zabalila porci višní a rybízu na koláč s sebou.
Višně jsem odstopkovala a přebrala a uložila zatím do chladničky. Asi tři čtvrtě kila černého rybízu jsem smíchala s cukrem jedna ku jedné a promačkala a a nechala stát do druhého dne (v lednici radši) - to bude džem bez vaření. Směs černého i červeného jsem si připravila na koláč. Osoba blízká se zúčastnil mytím nádobí, nesnesl by se v těch lepkavých bobulích patlat. Dokončila jsem čatní: rozměklé ovoce jsme rozmixovala, přidala jsem trochu octa, cukru, další sůl, sušený česnek, aby chuť byla o něco silnější, než očekávám výsledek, a naporcovala do skleniček. Sterilovat budu později.
Udělala jsem ještě rychle oběd - papriky plněné masem nebo sýrem v troubě a upekla jsem velký skleničkový koláč, vylepšený o vejce a s máslem místo oleje.
Po obědě jsem dala vařit odleželý rybíz a la brusinky, ale bylo zřejmé, že takhle zralé ovoce samo nezželíruje, tak jsem to odložila - něco budu muset teprv koupit. Dokončila jsem přebírání červeného rybízu, že ten nejvíce pochroumaný rozvařím na džem a propasíruju. Zatím jsem ho jen krátce povařila, bude chtít něco přidat taky. Poklidili jsme viditelné stopy po ovoci a s návštěvou si dali ten koláč, ale větší díl jsem ho dala zmrazit.
Měla jsem už všeho akorát dost, přiznávám. Říkala jsem si, že už mi stačí "ke štěstí" jen nějaký potměšilý rybízek rozšlápnout po světlém koberci v přilehlém pokoji, ale to se naštěstí zatím nestalo.
 
Den třetí:
Koupila jsem holt želírovací prostředek, pektin v něm je přírodní. Sice obsahuje i konzervant, ale je to něco za něco. Po úvaze, zda použít jen další cukr (i tím lze želírování dopomoci ve spojení s kyselinou citrónovou), jsem zvolila tuhle variantu. Jde o celkem šetrnou látku. Ale bude mi stačit přidat tak poloviční množství, než se uvádí.
Dovařila jsem rybíz a la brusinky, naplnila do skleniček. Pak jsem rozmixovala rybíz na želé a propasírovala drátěným cedníkem. Mívali jsme mlýnek Tutti frutti, ale kde je mu konec...odšťavňovač jsem si nepořídila, šlo by to o něco snadněji. Naplnila jsem sklenice.
Černý rybíz s cukrem už zatuhl, ještě jsem ho promixovala a po úvaze dala část zmrazit. Musela jsem naněkolikrát umývat skleničky, taky nádobí. A zbývaly višně.
Po pauze na úklid a zapisování jsem se rozhodla jich většinu naložit do alkoholu, že část ještě nechám na další koláč nebo na omáčku. Ale vyšlo mi to akorát a do dalšího dne by už nemusely vydržet. Naložila jsem dvě velké sklenice, celkem tři a půl litru. Ovoce jsem prosypala cukrem a zalila jednu vodkou a druhou napoleonem. Dělávali jsme před lety "rumtopf", měla jsem na to z NDR hnědý skleněný soudeček asi litr a půl velký se stejnojmenným nápisem. Ovoce se skládalo postupně, jak zrálo, zasypávalo cukrem a zalívalo rumem, až byl soudek plný - a nechávalo se uležet do Vánoc. Někde je tento způsob ještě živý, občas se o opilém ovoci někdo zmíní.
 
Zbývá už jen sterilovat, ale to může být i za týden. Poslední rest - připálený hrnec se odmořuje sodou, uvidíme. Vyrobené produkty snad budou dostatečnou náplastí na dílčí nepříjemnosti, ale je pravda, že takhle masivněji jsem už nezažila zavařování dlouho! Častěji si nachystám jednu věc nějak postupně, ale záleží na tom, jak se sejdou suroviny.
Nakonec to byl docela maratón - ale co, i jiné zábavy jsou vyčerpávající, sporty, zahrádka...tak co je divného na tom, že si člověk "dá do těla" v kuchyni?