Omezit se v jídle nezaškodí řadě z nás, proti tomu se dá máloco namítat. Navíc v souladu s ročním obdobím i křesťanskou tradicí je k tomu teď ta nejvhodnější doba. Neošívejte se už předem, neznamená to přece bez chuti.
V tradičním půstu se vynechává maso, jedí se luštěniny, kaše, zeleninové polévky, ryby i vejce, jídla z brambor a zelí, s maštěním se šetří. Více jídel se dusí a vaří, méně se peče. Pamlsky ani alkohol se nepodávají. Smažené se omezuje jen na případy, kdy nahrazuje maso. Ale ano, však Tvarohové koblihy, co smaženou rybu nahradí, najdeme už u Retišky. Je to jedno z postních jídel, která nejsou vyloženě nízkokalorická, ještě před sto lety se na diety moc nehrálo. Jedly se i raci, žáby, šneci. Jídlo se dochucovalo račími ocásky nebo račím máslem.
Současné odlehčování za účelem redukce váhy zase kromě zeleniny a luštěnin vyznává i lehká masa, mléčné výrobky, ale méně sacharidů a tuků. Měli bychom hodně omezovat i uzeniny a tradičně alkohol. Tzv. Suchej únor není tedy žádná převratná novinka. Tolik teorie, ale jak se s tím vypořádat?
U mě dobré úmysly začínají nákupem vhodných surovin: zásobím se vločkami, fazolemi, bílým masem, celozrnnou moukou, tvarohem a kysaným zelím a ještě něčím navíc, vždyť o víkendu se postit není nutno. Odlehčovat chceme, to je pravda, ale když má zrovna nějaký člen rodiny narozeniny, uděláme výjimku :)
Pak začnu vymýšlet ty odlehčené recepty, třeba zapečený pórek, rybu se zeleninou, mexickou fazolovou polévku, cibulačku, zeňačku, domácí kváskový chléb a bramborovotvarohové šišky...Bramborovou kaši lze zkombinovat s mnoha druhy
zeleniny: mrkví, celerem, dýní, cibulí: tu dýni bych ráda vyzkoušela. A taky tradiční kyselo by se mělo zas jednou uvařit, když se po něm jmenuje ta kniha, chlebový kvásek udržuju v pohotovosti. A říkám si, že to není vůbec problém.
Při vaření se to však trochu zvrtne, tu je třeba pro chuť více slaniny, tam více másla, tvaroh dát tučnější, aby se nedrobil, na zeleninu použít víc oleje, k risottu přidat kus masa, bešamel bez másla taky neuděláte. Do pomazánky s tvarohem přidám trochu majonézy, aby to nedrhlo v krku,.lepší upéct nějaké dietnější buchty než skončit na kupovaných sladkostech, kyselo zas fakt nejí všichni, tak to až příležitostně. Nějak to už poskládám, máme i kombinace zcela vzorné: salát ze syrové červené řepy, k němu sýrová pomazánka a domácí chléb s velkým podílem CZ mouky, caponata s kuskusem, pečené kapustičky, lokše nasucho, čočková polévka s rajčaty a mrkví, makový závin z kynutého tvarohového těsta, vločkový "závin" s jablky.
O víkendu kuře s nádivkou z kaštanů, králík na zelenině, vajíčková pomazánka a salát s ředkvičkami, dort z červené řepy. (Recepty najdete tady.) Odlehčení se projeví aspoň trochu, ostatně váha to rozsoudí: ručička ustupuje neochotně, ale přece.
Mrzí mě, že se rádi odvoláváme na evropské tradice (a je to nutné zvlášť v téhle době, nezapomínat na své kořeny), ale přitom nejsme ochotni je ctít, pokud to znamená i nějakou naši újmu, omezení. Masopust ano, ale postní dobu už ne. Zábavy ano, ale
povinnosti ne-e. Přitom se zdá, že do budoucna by se nám takový trénink zatraceně hodil...
