"Zahrej, chraplavý aristóne, ptáku mi nad jiné milý..."
Aristón, jak ještě mnozí pamatují, byla hliníková krabice s hlubokým víkem, určená na potraviny, která se vozila na výlety, letní byty a rekreace. Vyskytoval se v několika velikostech. Název má podle výrobce, ale také znamená přesnídávku, podávanou ve starém Řecku místo oběda. Ovšem Wolker měl na mysli spíše druhý význam, a to hrací skříň, podobnou kolovrátku.
Nicméně i my jsme vozili všude šikovný aristón plný dobrot, a tak jako pokyn k jeho otevření používali sečtělí rodičové právě tento verš. Navíc přidávali patřičnou patetickou dikci, s jakou by ho asi deklamovali charakterní herci ze staré školy, v 60. letech již zcela out. Absurdní, leč pravdivé.
Aristón byl plný naskládaných sýrů a uzenin, másla, jindy koláčů. Bublanina a malé tvarohové šátečky s marmeládou nás provázely na řadu letních pobytů. Při odjezdu bylo víko vysoko, zajištěné ještě zavařovacími gumami, a postupně se aristón snižoval.
Jezdívali jsme tehdy do různých provizórií, a tak uvařit v předem neznámých podmínkách bývalo dobrodružstvím, když se bylo nutno vypořádat s nedostatkem nádobí, pochybnou vodou, vařiči na hranici použitelnosti a nepředvídatelným zásobováním. Přesto to bylo lepší než být doma a vždycky se to nějak zvládlo. My holky, jako obvykle a přiměřeně věku, pomáhaly.
Bylo těžko odhadnout, jaké bude na místě vybavení k vaření, zda aspoň nějaký prostor, základní nádobí a v jakém stavu. Lednička se ani nepředpokládala. Pro všechny případy vždy matka vezla malý skládacvařič na suchý líh v kostičkách, říkaly jsme mu jako děti postýlka. Na tom si mohla uvařit nejen vodu na kafe, ale v nouzi i větší jídlo. A v sedmdesátých letech ho doplnila rychlovarná spirála z NDR. Samozřejmě nechyběl trojdílný ešus, škrabka na brambory, praktický švýcarák, větší ostrý nůž, pořádný otvírák na konzervy, hrneček na to kafe. A prkýnko na krájení, to se hodilo vždy. Umělohmotný tácek velikosti A4 plnil spoustu funkcí, byla to pracovní i servírovací plocha. Dalo se na něj naskládat umyté nádobí nebo na něm sušit houby. Matka vždy brala s sebou odsypaný čaj a kávu, cukr a sůl, trochu octa nebo rovnou zálivku, to je velmi praktická pomůcka: „Bude jednodušší mít to namíchaný, stačí pak tu zeleninu jen polejt.“ Špatná nebyla ani sklenice s jíškou nebo se sádlem a škvarky, ta se užila. S tuky byl trochu problém, byly balené zcela nevhodně - vše v papíru či alobalu, olej zase ve skleněné lahvi, která se nedala pořádně uzavřít.
Vařila se zeleninová jídla, zelné fleky, květák, sterilované fazolky, houby, nové brambory s tvarohem. Lunchmeat měl široké využití – opečená kolečka, obalená či v těstíčku, k tomu kaše třeba z prášku. I do leča se lunchmeat přidával, do buřtguláše. Nakrájený se dával do těstovin, doplnil se vajíčkem. Matka šikovně otevřela konzervu po obou stranách, objela nožem dokola a celý obsah krásně vcelku vymáčkla ven – kdepak potupné dolování kousků hmoty lžící nebo o něco lepší způsob, rozkrájení obsahu v konzervě na proužky a jejich lovení, jichž jsem byla svědkem v dalších letech!
Těstoviny, nejvíce špagety, jsme jedli s jednoduchou rajskou z protlaku, později s kečupem a sýrem. Polévky, lívanečky, knedlíky všeho druhu, i sladké, se vařily ze sáčku. Nejvíce se využívaly konzervy vepřového a hovězího ve vlastní šťávě, obsahovaly mnohsa než hotové omáčky, které ani nebyly moc dobré. K nim brambory nebo rýže. I v ešusu uměla matka uvařit klasickou dušenou rýži stejně jako doma. Taky byla často míchaná vajíčka na různé způsoby, i se zbytkem knedlíku nebo brambor, uzeninou.
Vaření během pobytů v různých chatičkách, ubytovnách i stanech představovalo velkou životní školu a pro mě to byl z hlediska věcí následujících velmi podstatný trénink.
Jaroslava Kadlasová
Zrnka všehochuti
Po delší odmlce přicházím v této rozjitřené době s novou knížkou vyprávění o vaření a cestování. Snad nabídne čtení pro chvíle relaxace.
Jaroslava Kadlasová
Podzimní menu od polévek po moučník
Nevíte, co zase vařit? Nabízím inspiraci ze své každodenní kuchyně. Nic komplikovaného, žádné zvláštní suroviny, přesto i něco méně tradičního. Jdete do toho - vyzkoušíte?
Jaroslava Kadlasová
Podzimní vaření od polévek po moučník
Nevíte, co zase vařit? Nabízím inspiraci ze své každodenní kuchyně. Nic komplikovaného, žádné zvláštní suroviny, přesto i něco méně tradičního. Jdete do toho - vyzkoušíte?
Jaroslava Kadlasová
Vaření do kouta
Proč do kouta? Tam totiž, za plachtou koutnicí, trávila šestinedělí v dobách chaloupek každá čerstvá matka. Příbuzné a sousedky jí tam donášely posilující pokrmy, polévky i rosolku, než se trochu vzpamatovala.
Jaroslava Kadlasová
Crazy Cake
Cože? Bez vajec, bez másla, bez mléka? A dobrá buchta? Jen pár ingrediencí? Tak jednoduché? A navíc s příběhem?
Jaroslava Kadlasová
Středověk v kuchyni podle Vilemíny
Nabídku, abych s dalšími spřátelnými foodlovery připravila středověké občerstvení pro Muzejní noc v Městské knihovně v Praze, jsem nemohla odmítnout! No nemám já práci snů?
Jaroslava Kadlasová
Přijďte na Restaurant Day - již tuto sobotu!
Ani nemám čas na blogování, když jsem připravovala tento jednodenní festival amatérských kuchařů. Koná se celosvětově a na mnoha místech, to zjistíte na mapě. Ale já vás zvu do zahrady knihovny na Hradčanech, Pohořelec 25.
Jaroslava Kadlasová
Kváskový chléb a já
Taky vám připadají všechny ty rady překombinované a složité? Žádný strach, vždyť chleba je jen mouka a voda! A trochu práce. Lidstvo ho peče už od pravěku, tak to přece nemůže být taková věda.
Jaroslava Kadlasová
Tradice v kuchyni - polévka z bylin od Retyšky
Divoké byliny k vaření se dneska už prodávají i v hypáči. To je ten pokrok...ale tradičně se využívalo vše, co bylo jedlé a dosažitelné. Hledat jedlé lupení v přírodě může být i docela dobrá zábava.
Jaroslava Kadlasová
Kdo úšelo jí, unikne zbloudění
Docela aktuální, ne? A pojedli jste již dnes úšela? Co že to je? Postní polévka, která se váže k Velkému pátku.
Jaroslava Kadlasová
Trocha pečení k vyhnání Zimy
Smrt nesem ze vsi, Nový líto do vsi...pálení a topení Moreny patřilo k zvykům uplynulé neděle, zvané Smrtná. Na zahnání vlezlé zimy si můžeme aspoň upéct nějaké snadné koláče.
Jaroslava Kadlasová
Postní období a odlehčování v kuchyni
Omezit se v jídle nezaškodí řadě z nás, proti tomu se dá máloco namítat. Navíc v souladu s ročním obdobím i křesťanskou tradicí je k tomu teď ta nejvhodnější doba. Neošívejte se už předem, neznamená to přece bez chuti.
Jaroslava Kadlasová
16. květen, to je Restaurant Day
Říkáte si: Cože, cože to zas je? Nebo jste už slyšeli o tomto jednodenním festivalu amatérských pop-up restaurací? Je to zkrátka světově vyhlášený svátek jídla, které může ten den nabízet každý... každý, kdo si na to troufne!
Jaroslava Kadlasová
Končí nám advent
A máme s ním spojeny hlavně ty vánoční přípravy. Na psaní nebylo času, ale vařila jsem o 106. Teď poslouchám Hovada boží a jiné oblíbené písně, adventní svíce dohořívají, jmelí visí, cukroví i černá omáčka si leží na balkóně. Už vidím, že to snad stihnu, zbývá pár položek na seznamu nejnutnějšího.
Jaroslava Kadlasová
Překvapivě chutné moučníky z brambor
Vyzkoušela jsem tyto starší a méně používané recepty a mám dobrou zprávu: chutnají skvěle, jak jsem ověřila na poměrně širokém vzorku lidí. A vystačíte s pár běžnými surovinami.
Jaroslava Kadlasová
Zmrzliny ze zeleniny
Podzim hýří zeleninou ve všech barvách a chutích, občas se udělá nečekané teplo - babí léto svatováclavské i terieziánské máme ještě před sebou, tak bych řekla, že zmrzlinový zeleninový dezert by k němu mohl tak akorát ladit.
Jaroslava Kadlasová
Trik na zeleninu? Moučníky!
Dobře, jasně, nebude to fungovat stoprocentně, ale co zkusit odpíračům zeleniny ji podat ve formě nějakých buchetek, dortíků, koláčů či zmrzlin? Pár receptů se už u nás uchytilo v dobách dávných i nedávných.
Jaroslava Kadlasová
Zavařujete?
Ovoce i zelenina je dostupná prakticky celoročně, a tak zavařování má smysl asi jen v případě vlastní úrody. Leda by vás to bavilo aspoň jako mě a chtěli jste vyzkoušet nějaké speciality.
Jaroslava Kadlasová
O noci svatojánské i o slunovratu
Jaro přechází do léta a za pár dnů jsou tu oslavy slunovratu i svatojánské ohně, tedy dny tradičně plné kouzel a příležitostí k bujarým zábavám i všelijakému milostnému čarování, jak napovídají i klasici ve Snu noci svatojánské či baladě o lesní panně.
Jaroslava Kadlasová
Dá se vařit podle historických kuchařek?
Když propaguji historické e-kuchařky, často padne otázka, zda se podle nich dá dnes vařit.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 84
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1143x