Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Nostalgické Vánoce

Čas obrousí vzpomínkám hrany, a tak svoje dětství vidím docela idylicky. Všechny ty vánoční přípravy mě bavily.

Den dva před Štědrým dnem se pekly vánočky a kuchal kapr. Tyhle dva úkony zkrátka patří k sobě. Pro pomáhání u toho bylo příležitostí spousta, pořád se něco krájelo, obíralo, míchalo. Nejprve se ráno zadělalo na vánočky, což představovalo přípravu kvásku, jinak v rodině málokdy používaného. Následovalo tření másla, nikdy jiného tuku, se žloutky a cukrem. Zadělávání těsta se vždy účastnila téměř rituálně celá rodina, i otec. Vánočky jsme pekli z kila mouky, a to už je pěkná dřina! Jeden držel velkou mísu, druhý zpracovával vařečkou těsto, pěkně po kouskách ukrajoval a každý prohnětl, až mu na vařečce poskakovala celá hrouda. Musela být hladká, lesklá a přiměřeně pružná, nesměla se lepit, a když se těsto málo propracovalo, na výsledku to bylo hned znát! Vánočka se trhala, nebyla hladká ani dost kyprá.

Na těsto se pak prostřela utěrka a navrch položil polštář, aby bylo v teple, a postavilo se ke kamnům kynout. Ještě se patřilo udělat nad ním křížek.

 

Když bylo zaděláno, byl čas dvě až tři hodinky na kapra. Nejprve jsme ho šli koupit na nejbližší roh. Ryby se prodávaly několik dnů, ale na noc se neodvážely, prodavači je museli hlídat před udušením i před krádeží. Když mrzlo, kolem kádí se všude udělalo kluzko a na vahách námraza. I bylo třeba s drsnými prodavači-brigádníky pevně vyjednávat, aby neprodali hlavně led. Někdy ryby podivně plavaly na boku, museli jsme koukat, zda aspoň vypouštějí bublinky. Když prodavač divoce obsahem kádě zamíchal, platilo to za podezřelé znamení, kterým odváděl pozornost od přidušených kusů.

 

Nikdy jsme neměli kapra ve vaně, tedy tehdy jsme neměli ani tu vanu, jen sprchový kout. Moc jsme to jiným dětem záviděly, ale zase se nám trochu eklovalo sdílet se slizkým šupináčem jednu prostoru. Kapr tedy byl donesen domů už zabitý. Někdy i dva.

 

Na vrstvě novin se začalo s kucháním: nejdřív přidržet a ještě jednou praštit do hlavy, většinou se ryba dost mrskala. Rozříznout od řitního otvoru k žábrám a neproříznout žluč! To byla dramatická operace, často téměř neproveditelná! Někdy nešla žluč vůbec najít a panovala tak nejistota: „Tak je tam ta žluč nebo ne? Že by celá vytekla?“ Hlavně babička s tím mívala potíže, to se pak honem zachraňovalo, co se dalo, pralo a pralo a hořká pachuť v polévce stejně většinou přetrvala!

 

Vnitřnosti jsme házely do mísy s vodou, hodně se jich použilo na polévku. Jen střeva se vyhazovala. A pak vše, co plavalo na hladině, tedy nějaký tuk. Legrační věcí byl nafouklý měchýř. Kuchání se většinou účastnilo více žen z rodiny. Někdy se ryby kupovaly společně, protože u babičky v další části bytu bydlela ještě nejméně jedna vdaná teta. Vnitřnosti si mohly spravedlivěji rozdělit: „Vsaďte se, že tohle bude jikrnačka!“ „Ale ne, je to mlíčňák!“ „Tak tahle bude jikrnačka…“ A někdy bylo od obojího, což se považovalo za vynikající nákup, jindy ne. Mnohé ženské debaty se vedly i o velikosti ryb, zda jsou lepší větší či menší. „Velká ryba je cítit bahnem.“ „Ale malá je zas samá kost!“ „Velkej kapr je moc sádelnatej.“ „Já mám radši dvě menší, aspoň je víc hlav na polívku.“

 

Kapr se polil octem kvůli odstranění slizu, zajímavě přitom měnil barvy! Moc se mi jeho duhové odstíny jako holce líbily. Od ocasu se začaly odstraňovat šupiny, muselo se pod ně šikovně zajet prsty, zkoušela jsem to už jako malá. Je to zvláštní pocit! Neoblíbili jsme si lysce čili naháče, měl moc tuhou a silnou kůži, která dobrá nebyla. Kaprovi se pak uřízla hlava i ploutve a vypral se celý, noviny šly postupně po vrstvách do koše. Ještě z hlavy odstranit žábry a oči, to jsme jako děti rády neviděly! O těch očích se vždycky diskutovalo, jak jsou ve Francii oblíbenou lahůdkou. A když některá novomanželka zapomněla vystřihat nůžkami na drůbež žábry, měla všechno hořké. Vše se několikrát pralo ve vodě.

 

Omyté tělo se už rovnou porcovalo. Mívali jsme běžné porce na šířku. Po návštěvě Maďarska začala matka porcovat kapra na podkovy taky a už jsme u nich zůstali. Máme dojem, že je v nich míň kostí a že se líp propečou, když jsou stejnoměrně vysoké. Ještě jsme si našli šupiny do peněženek a bylo to. Tedy kuchání ryb patřilo k pracem obtížným a špinavým, rybina byla cítit dlouho, zvlášť dokud jsme neměli nerezové nože a sekáček. „Nejdřív se musí vše od ryb opláchnout studenou vodou, aby to nebylo cejtit,“ propagovala svůj názor matka. Trochu to fungovalo. Všichni jsme si oddechli, když byly ryby naporcované. Vždy to vyžadovalo i umytí podlahy.

 

Zatím vánočka vykynula. Ještě rozinky obalit moukou, aby neklesly v těstě dolů, mandle spařit, oloupat, nakrájet na nudličky a přimíchat obojí do těsta. Vždy jsem žasla, jak tam ty rozinky zmizí. V syrovém těstě to vypadalo, kdoví kolik jich není, ale kdepak – ani když jsme jich zkusmo daly třeba dvojnásobek, znát to nebylo… Podle toho, kolik lidí či rodin bylo třeba vánočkami podělit, se pekly dvě nebo tři, každá z devíti pramenů. Jako děti jsme se učily cop ze čtyř pramenů, abychom to zas do příštího roku zapomněly, ale nakonec jsem si to přece jen zapamatovala. Prameny se všelijak trhaly, jak jsme je nestejnoměrně vyválely, ale matka těsto napojila a na vánočce nerovnosti znát nebyly. Vrchní cop byl ze dvou stočených pramenů. Vánočka se potřela vejcem, to byla důležitá dětská práce. Patra matka upevnila párátky, zakryla alobalem a nakonec se v troubě vánočka stejně sesunula trochu ke straně! Otec spíše z hecu, jak měl ve zvyku, komentoval: „Co je to za zříceninu? A nespálily jste to nějak?“ Někdy trochu ano – když to bylo moc zlé, matka odspoda oškrábala vánočky zubatým nožem a vždy říkala: „To nic není, to já pamatuju, jak jsme to spálený ještě se služkama strouhaly struhadlem, no bylo to tehdy černý snad na centimetr! A taky jsme to snědli.“ Někdy se tím trápila, že vánočky jsou sice dobré, ale málo vzhledné. Nakonec se dala přesvědčit, že ty krásné vánočky drží tvar, neboť jsou z levnějšího těsta, málo tučné a chutnají asi jako tehdy běžná „důchodka“, vánočka z nejlevnějšího vodového těsta.

 

 Rybí polévka je v každé rodině jiná. Hlavně se musely dobře uvařit kapří hlavy. Zelenina z vývaru se vyhodila a na másle se opekla jiná. Tu pravou dobrou chuť dodaly opečené jikry nebo mlíčí, trocha muškátového květu, osmažený chléb a petrželka na talíři.

 

Obalování ryb jsem neměla ráda, ostatně jako každé obalování. I teď mi vadí, jak se lepí strouhanka s vajíčkem na prsty! Trochu to zlepší obalování v igelitovém sáčku. Taky přišly inovace: použít hořčici místo vajíčka, papriku místo mouky, ořechy místo strouhanky, kořenit tím či oním, trvale se nic neujalo. Nejlepší se ukázalo smažení na sádle, případně ve směsi s olejem.Vždy se dělávalo i několik porcí pečených, tedy obalených jen v mouce.

Ale kdepak řízky, to se na Štedrý den nepatřilo. Babička ještě připravovala jako předkrm kapra namodro, tedy v rosolu. Modré barvy kůže se dosáhlo okyselením. O kapru načerno se spíš jen vypravovalo, dělával se s knedlíkem a moje matka jako dítě ho neměla ráda, že ta omáčka byla samá kost. Mě ty barevné přívlastky dost mátly a ptala jsem se: "A jakej je kapr nazeleno? Nebo načerveno? A nabílo?"

 

 

Autor: Jaroslava Kadlasová | sobota 22.12.2012 21:05 | karma článku: 11,71 | přečteno: 957x
  • Další články autora

Jaroslava Kadlasová

Zrnka všehochuti

Po delší odmlce přicházím v této rozjitřené době s novou knížkou vyprávění o vaření a cestování. Snad nabídne čtení pro chvíle relaxace.

2.4.2022 v 19:37 | Karma: 3,58 | Přečteno: 103x | Diskuse| Ona

Jaroslava Kadlasová

Podzimní menu od polévek po moučník

Nevíte, co zase vařit? Nabízím inspiraci ze své každodenní kuchyně. Nic komplikovaného, žádné zvláštní suroviny, přesto i něco méně tradičního. Jdete do toho - vyzkoušíte?

12.10.2016 v 8:13 | Karma: 15,54 | Přečteno: 1269x | Diskuse| Ona

Jaroslava Kadlasová

Podzimní vaření od polévek po moučník

Nevíte, co zase vařit? Nabízím inspiraci ze své každodenní kuchyně. Nic komplikovaného, žádné zvláštní suroviny, přesto i něco méně tradičního. Jdete do toho - vyzkoušíte?

11.10.2016 v 9:00 | Karma: 10,34 | Přečteno: 337x | Diskuse| Ona

Jaroslava Kadlasová

Vaření do kouta

Proč do kouta? Tam totiž, za plachtou koutnicí, trávila šestinedělí v dobách chaloupek každá čerstvá matka. Příbuzné a sousedky jí tam donášely posilující pokrmy, polévky i rosolku, než se trochu vzpamatovala.

5.8.2016 v 11:12 | Karma: 18,34 | Přečteno: 1125x | Diskuse| Ona

Jaroslava Kadlasová

Crazy Cake

Cože? Bez vajec, bez másla, bez mléka? A dobrá buchta? Jen pár ingrediencí? Tak jednoduché? A navíc s příběhem?

28.7.2016 v 9:00 | Karma: 11,62 | Přečteno: 783x | Diskuse| Ona

Jaroslava Kadlasová

Středověk v kuchyni podle Vilemíny

Nabídku, abych s dalšími spřátelnými foodlovery připravila středověké občerstvení pro Muzejní noc v Městské knihovně v Praze, jsem nemohla odmítnout! No nemám já práci snů?

10.6.2016 v 12:34 | Karma: 14,25 | Přečteno: 896x | Diskuse| Kultura

Jaroslava Kadlasová

Přijďte na Restaurant Day - již tuto sobotu!

Ani nemám čas na blogování, když jsem připravovala tento jednodenní festival amatérských kuchařů. Koná se celosvětově a na mnoha místech, to zjistíte na mapě. Ale já vás zvu do zahrady knihovny na Hradčanech, Pohořelec 25.

19.5.2016 v 14:52 | Karma: 7,74 | Přečteno: 191x | Diskuse| Pozvánky, akce

Jaroslava Kadlasová

Kváskový chléb a já

Taky vám připadají všechny ty rady překombinované a složité? Žádný strach, vždyť chleba je jen mouka a voda! A trochu práce. Lidstvo ho peče už od pravěku, tak to přece nemůže být taková věda.

28.4.2016 v 11:28 | Karma: 17,46 | Přečteno: 1154x | Diskuse| Hobby

Jaroslava Kadlasová

Tradice v kuchyni - polévka z bylin od Retyšky

Divoké byliny k vaření se dneska už prodávají i v hypáči. To je ten pokrok...ale tradičně se využívalo vše, co bylo jedlé a dosažitelné. Hledat jedlé lupení v přírodě může být i docela dobrá zábava.

16.4.2016 v 11:47 | Karma: 10,28 | Přečteno: 305x | Diskuse| Společnost

Jaroslava Kadlasová

Kdo úšelo jí, unikne zbloudění

Docela aktuální, ne? A pojedli jste již dnes úšela? Co že to je? Postní polévka, která se váže k Velkému pátku.

25.3.2016 v 9:59 | Karma: 14,56 | Přečteno: 505x | Diskuse| Společnost

Jaroslava Kadlasová

Trocha pečení k vyhnání Zimy

Smrt nesem ze vsi, Nový líto do vsi...pálení a topení Moreny patřilo k zvykům uplynulé neděle, zvané Smrtná. Na zahnání vlezlé zimy si můžeme aspoň upéct nějaké snadné koláče.

13.3.2016 v 18:24 | Karma: 10,23 | Přečteno: 410x | Diskuse| Společnost

Jaroslava Kadlasová

Postní období a odlehčování v kuchyni

Omezit se v jídle nezaškodí řadě z nás, proti tomu se dá máloco namítat. Navíc v souladu s ročním obdobím i křesťanskou tradicí je k tomu teď ta nejvhodnější doba. Neošívejte se už předem, neznamená to přece bez chuti.

23.2.2016 v 0:00 | Karma: 7,88 | Přečteno: 227x | Diskuse| Společnost

Jaroslava Kadlasová

16. květen, to je Restaurant Day

Říkáte si: Cože, cože to zas je? Nebo jste už slyšeli o tomto jednodenním festivalu amatérských pop-up restaurací? Je to zkrátka světově vyhlášený svátek jídla, které může ten den nabízet každý... každý, kdo si na to troufne!

13.5.2015 v 10:00 | Karma: 6,65 | Přečteno: 293x | Diskuse| Pozvánky, akce

Jaroslava Kadlasová

Končí nám advent

A máme s ním spojeny hlavně ty vánoční přípravy. Na psaní nebylo času, ale vařila jsem o 106. Teď poslouchám Hovada boží a jiné oblíbené písně, adventní svíce dohořívají, jmelí visí, cukroví i černá omáčka si leží na balkóně. Už vidím, že to snad stihnu, zbývá pár položek na seznamu nejnutnějšího.

22.12.2014 v 8:46 | Karma: 6,69 | Přečteno: 299x | Diskuse| Hobby

Jaroslava Kadlasová

Překvapivě chutné moučníky z brambor

Vyzkoušela jsem tyto starší a méně používané recepty a mám dobrou zprávu: chutnají skvěle, jak jsem ověřila na poměrně širokém vzorku lidí. A vystačíte s pár běžnými surovinami.

25.11.2014 v 10:30 | Karma: 13,76 | Přečteno: 1946x | Diskuse| Hobby

Jaroslava Kadlasová

Zmrzliny ze zeleniny

Podzim hýří zeleninou ve všech barvách a chutích, občas se udělá nečekané teplo - babí léto svatováclavské i terieziánské máme ještě před sebou, tak bych řekla, že zmrzlinový zeleninový dezert by k němu mohl tak akorát ladit.

25.9.2014 v 9:28 | Karma: 7,56 | Přečteno: 426x | Diskuse| Hobby

Jaroslava Kadlasová

Trik na zeleninu? Moučníky!

Dobře, jasně, nebude to fungovat stoprocentně, ale co zkusit odpíračům zeleniny ji podat ve formě nějakých buchetek, dortíků, koláčů či zmrzlin? Pár receptů se už u nás uchytilo v dobách dávných i nedávných.

10.9.2014 v 12:15 | Karma: 6,95 | Přečteno: 747x | Diskuse| Hobby

Jaroslava Kadlasová

Zavařujete?

Ovoce i zelenina je dostupná prakticky celoročně, a tak zavařování má smysl asi jen v případě vlastní úrody. Leda by vás to bavilo aspoň jako mě a chtěli jste vyzkoušet nějaké speciality.

16.7.2014 v 9:00 | Karma: 11,20 | Přečteno: 669x | Diskuse| Hobby

Jaroslava Kadlasová

O noci svatojánské i o slunovratu

Jaro přechází do léta a za pár dnů jsou tu oslavy slunovratu i svatojánské ohně, tedy dny tradičně plné kouzel a příležitostí k bujarým zábavám i všelijakému milostnému čarování, jak napovídají i klasici ve Snu noci svatojánské či baladě o lesní panně.

19.6.2014 v 9:17 | Karma: 17,40 | Přečteno: 632x | Diskuse| Společnost

Jaroslava Kadlasová

Dá se vařit podle historických kuchařek?

Když propaguji historické e-kuchařky, často padne otázka, zda se podle nich dá dnes vařit.

3.6.2014 v 9:59 | Karma: 16,63 | Přečteno: 1693x | Diskuse| Hobby
  • Počet článků 84
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1143x
Vilemína, foodblogerka a autorka (Cukr na nitku, Zatracené kyselo).

Seznam rubrik

Oblíbené články

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky